Články > Sport

Už je to několik let, co jsem začal s boulderingem. Postupem času se můj zájem více orientoval na lezecké stěny, kde je více zábavy a člověk se naučí pracovat se základními lezeckými pomůckami. Když jsme si s Martinou loni koupili vlastní lano, začal se mi tento sport líbit ještě více. Nyní opět rozšiřujeme naše vybavení o jistící pomůcku grigri.

Mám ji. Konečně. Dlouho vyhlížená jednokolka nakonec dorazila až ke mě na kolej. Výběr nebyl ani tak složitý jako u normálního kola, protože na této jednokolce v podstatě není nic než kolo, vidlice, pedály a sedlo. Konečně jsem si ji tedy koupil a nyní čekám na jaro, až bude trochu teplo, abych se na ní mohl naučit jezdit.

Stalo se to v pátek, docela nečekaně. Není to žádná sláva ani důvod k velkým oslavám. Je to jen taková moje malá radost - překonal jsem svůj osobní rekord v bowlingu. Dřívejší skóre něco okolo 130 jsem překonal výsledkem 163. Pro někoho běžná hra, pro mě životní úspěch.

16 pater, 320 schodů, 35 zatáček, 60 metrů převýšení. Fakulta strojního inženýrství, Brno. To jsou základní informace o závodu, ze kterého jsem se před několika hodinami vrátil. Strojařské schody je každoroční závod v běhu do schodů v nejvyšší budově v Brně. Čekal jsem trochu lepší výsledek, ale jsem rád, že jsem se nahoru dostal rychleji, než je průměrná doba čekání na výtah a jeho cesta nahoru.

Martina mě přemluvila - byli jsme poprvé na tenise. Docela jsem se tohoto sportu obával. Když člověk v televizi vidí, jak se u toho naběhají a jakou rychlostí tam létají míčky, byl jsem si jistý, že to nemůžu zvládat. Po našem prvním tenisovém dnu jsem však zjistil, že se nemusí tolik běhat, nedávat takové rány a jde to také. Tenis se zařadil mezi mé sporty a počítám, že nyní na něj budeme chodit často.

Letošní velikonoční pondělí připadlo překvapivě na pondělí, čímž se vytvořili tři dny volna. Předpověď počasí sice nehlásila nic dobrého, přesto jsme se s Martinou rozhodli vyrazit na kola do národního parku Podyjí. Celý víkend mělo pršet, být zataženo a zima. Skutečnost tomu naštěstí vůbec neodpovídala a užili jsme si krásný prodloužený víkend.

Před několika dny jsme se s Martinou rozhodli, že se vydáme na in-line brusle. Termín padl na středu ráno, kdy na cyklistické stezce kolem Svratky nebudou žádní lidé. Pravda, nebyli, za celou cestu jsme potkali dva bruslaře. Možná, že to bylo tím, že pršelo jako z konve. Tak jsem si zahájení bruslařské sezóny nepředstavoval.

Před měsícem jsem byl poprvé v lezeckém centru Rajče v centru Brna. Celkem jsem se spokojil s kvalitou místních lezeckých cest a usmířil jsem se s velkým počtem lidí. Stejně nebylo na výběr, kam chodit jinam. Na Rajčeti jsem byl asi 3x. Nyní o víkendu jsme byli vyzkoušet nové lezecké centrum Klajda. Závěr je jediný: nevím, jestli se na Rajče ještě někdy vrátím...

Na začátku října si Martina zaregistrovala squash jako sport pořádaný školou. Začal jsem přemýšlet o tom, jestli bych to také někdy nezkusil. Byla jenom otázka času, kdy se domluvíme na první společnou hru. Dohodli jsme se na večer od 21 hodin, kdy už nejsou kurty tak drahé. Domů jsem se po hodinové hře vrátil docela vyřízený. Všichni mě upozorňovali na to, že je to náročný sport, nevěřil jsem. Měli však pravdu.

Na začátku studia na VUT jsem začal zkoušet bouldering. Nyní, po více než dvou letech, jsem se konečně dostal do lezeckého centra Rajče, které se nachází v hale Sokol na Kounicově ulici. Tam jsem šel díky Martině, jinak bych se tam ještě asi dlouho nepodíval. Nyní byla vhodná situace, a tak mohu mezi sebou porovnat už dvě navštívené lezecké stěny.