Články > Sport

Martina mě přemluvila - byli jsme poprvé na tenise. Docela jsem se tohoto sportu obával. Když člověk v televizi vidí, jak se u toho naběhají a jakou rychlostí tam létají míčky, byl jsem si jistý, že to nemůžu zvládat. Po našem prvním tenisovém dnu jsem však zjistil, že se nemusí tolik běhat, nedávat takové rány a jde to také. Tenis se zařadil mezi mé sporty a počítám, že nyní na něj budeme chodit často.

Letošní velikonoční pondělí připadlo překvapivě na pondělí, čímž se vytvořili tři dny volna. Předpověď počasí sice nehlásila nic dobrého, přesto jsme se s Martinou rozhodli vyrazit na kola do národního parku Podyjí. Celý víkend mělo pršet, být zataženo a zima. Skutečnost tomu naštěstí vůbec neodpovídala a užili jsme si krásný prodloužený víkend.

Před několika dny jsme se s Martinou rozhodli, že se vydáme na in-line brusle. Termín padl na středu ráno, kdy na cyklistické stezce kolem Svratky nebudou žádní lidé. Pravda, nebyli, za celou cestu jsme potkali dva bruslaře. Možná, že to bylo tím, že pršelo jako z konve. Tak jsem si zahájení bruslařské sezóny nepředstavoval.

Před měsícem jsem byl poprvé v lezeckém centru Rajče v centru Brna. Celkem jsem se spokojil s kvalitou místních lezeckých cest a usmířil jsem se s velkým počtem lidí. Stejně nebylo na výběr, kam chodit jinam. Na Rajčeti jsem byl asi 3x. Nyní o víkendu jsme byli vyzkoušet nové lezecké centrum Klajda. Závěr je jediný: nevím, jestli se na Rajče ještě někdy vrátím...

Na začátku října si Martina zaregistrovala squash jako sport pořádaný školou. Začal jsem přemýšlet o tom, jestli bych to také někdy nezkusil. Byla jenom otázka času, kdy se domluvíme na první společnou hru. Dohodli jsme se na večer od 21 hodin, kdy už nejsou kurty tak drahé. Domů jsem se po hodinové hře vrátil docela vyřízený. Všichni mě upozorňovali na to, že je to náročný sport, nevěřil jsem. Měli však pravdu.

Na začátku studia na VUT jsem začal zkoušet bouldering. Nyní, po více než dvou letech, jsem se konečně dostal do lezeckého centra Rajče, které se nachází v hale Sokol na Kounicově ulici. Tam jsem šel díky Martině, jinak bych se tam ještě asi dlouho nepodíval. Nyní byla vhodná situace, a tak mohu mezi sebou porovnat už dvě navštívené lezecké stěny.

Na začátku prázdnin jsem byl rozhodnutý, že pojedu na zájezd pro výuku ferratového lezení. Pak jsem vše přehodnotil, že by to bylo pro mě příliš jednoduché :-). Na konci září jsme se tedy v počtu 4 studentů vydali do Rakouska na pořádné zajištěné cesty. Ještě, že byly zajištěné... Něco tak těžkého jsem zatím nešel. Výlet jsme si všichni opravdu užili. Navíc, do mého života se tak trochu náhodou vloudila další dobrá duše.

Není to tak dávno, kdy jsem do svého sportovního repertoáru zařadil inline bruslení. Nedávno jsem mezi své sporty přidal i bowling. O tento sport jsem se nyní, poprvé v životě, pokusil při společném odpoledni s Bastienem z Francie. Stalo se tak v restauraci U Jelena a docela mě to bavilo. Už se těším, až se zase najde příležitost pro další hru.

V rámci týdne se sestry kamarádem z Francie jsme se vydali vyzkoušet koloběžky, kterých jsme si nedávno všimli na vrcholu Kletě. Netušili jsme, jak se vlastně na koloběžce pojede, a jestli to nebude pro našeho poněkud nesportovního kamaráda obtížné. Nakonec si všichni výlet užili, až na to, že Bastien bude vzpomínat na tento den jako na "můj první pád na koloběžce".

Stejně jako v loňském roce jsme při vybírání letošní letní cyklodovolené zvolili nám už dobře známou CK Alpina z Brna. Rozmýšleli jsme se mezi několika destinacemi, ale nebylo to až tak jednoduché. Rok od roku je výběr složitější, protože se nabídka krátí kvůli tomu, že už jsme na mnoha místech byli. Nakonec jsme se rozhodli pro Litvu. Žádný z pobaltských státu jsme zatím nenavštívili, a tak nás tato země lákala - a stálo to za to.