Články > Ze života

O víkendu jsme s Martinou dokončili hledání nejtajemnější cache, kterou znám. Na její hledání jsem se chystal už dlouho, ale až nyní jsme se odvážili. Byl to jedním slovem - nářez. Do míst, kam nás cache zavedla, bychom se jinak asi nikdy neodvážili. Přece jen, do tunelu pod silnicí, kde teče potok, do vnitřku chladící věže, do vojenského krytu hluboko pod zemí nebo do kanalizační stoky se člověk tak často nedostane.

Jednoho dne jsem si řekl: "Až budu bakalář, koupím si nový mobil". Tak dlouho jsem však čekat nevydržel a začal se věnovat výběru nového mobilu už nyní. Měl jsem ale celkem jasno, toužil jsem po HTC Touch Pro 2. Nyní už ho mám na stole a přes malé nedostatky je naprosto dokonalý. Věřím, že mi vydrží déle než rok, jako Nokia E66, kterou jsem měl dříve.

Každé ráno čtu na Seznamu hlavní zprávy. To, co jsem tam dneska viděl, mi vyrazilo dech: Česká obchodní inspekce vyšetřuje internetový obchod. Právě v tomto obchodě jsem měl v úmyslu si koupit nový mobil za více než 8000 Kč. Asi bych se ho nikdy nedočkal. Naštěstí jsem nepodlehl nízké ceně a obchod si prověřil ještě před nákupem.

Hurá, konečně jsem si koupil svůj první velký kaktus. Minulý týden jsem byl náhodou v zahradnictví, kde jsem si všiml pěkných kaktusů. Napadlo mě, že bych si mohl nějaký koupit. Přece jen, zvadlá fialka mi na koleji příliš ozdoby nenadělá. Bylo to však v Českých Budějovicích a vézt kaktus vlakem do Brna by asi nebylo to nejlepší.

Stejně jako předloni i loni jsem se letos zúčastnil filmového festivalu Jeden svět. Letošní 29. ročník přichystal řadu zajímavých filmových projekcí o lidských právech, které se promítaly ve 29 městech v ČR. Já jsem se vydal v Brně na 4 filmy, které se mi z nepřeberné nabídky zdály nejlepší a časově mi nejvíce vyhovovaly.

Nedávno jsem si na internetu všiml článku, kde se psalo o snižujících se cenách solární panelů. Napadla mě souvislost, že jsem kdysi viděl v obchodě solární nabíječku na mobilní telefony. Po chvilce hledání už jsem měl jasno, že z internetového obchodu neodejdu s prázdnou. Nyní ji mám na stole - a stojí to za to.

Nedávno jsem vymyslel, že bych mohl zkusit si na kolej zapojit k notebooku další monitor. Ne, že by mi jeden nestačil, ale tušil jsem, že práce se dvěmi bude pohodlnější. Skutečně je. Nechtěl jsem nic drahého, monitor mi stačil mi obyčejný a plochý. Na Aukru jsem ho velmi levně koupil, dnes dorazil. Všechno jsem zapojil, nastavil, a docela se mi to líbí.

Před dvěma lety jsem si koupil pěkný radiobudík. Uměl přehrávat CD, měl pěkně podsvícený displej a až do teď mi vyhovoval. Nyní mi přišlo, že je čas na změnu a je potřeba budík vyměnit. Vadilo mi, že displej sice pěkně modře svítí, ale v noci je světlo tak intenzivní, že docela ruší. Dříve často poslouchaná CD jsem vyměnil za hudbu z počítače. Zakoupil jsem tedy nový budík, který více vyhovuje mým potřebám.

Občas jsem tak přemýšlel, že bych jednou chtěl vzít do ruky kytaru a zkusit na ni něco zahrát. Jednoduše, že bych k mnou vyzkoušeným hudebním nástrojům jako je flétna a klávesy, přidal právě kytaru. Stačila jedna zmínka u Martiny - a kytara je doma. Sice mě už pořádně bolí prsty, ale uspokojuje mě představa, že už umím zahrát Halí belí, koně v zelí.

V minulých letech jsme konec roku vždy slavili u známých na chalupě nebo doma v Budějovicích s přáteli. Je to sice podivné, ale přelom roku 2009 a 2010 jsem strávil poprvé mimo tuto společnost, a to v Brně. Docela si tady začínám zvykat. Silvestr bez rodiny jsem přežil bez úhony. Už jsem asi velký kluk...