Občas jsem tak přemýšlel, že bych jednou chtěl vzít do ruky kytaru a zkusit na ni něco zahrát. Jednoduše, že bych k mnou vyzkoušeným hudebním nástrojům jako je flétna a klávesy, přidal právě kytaru. Stačila jedna zmínka u Martiny - a kytara je doma. Sice mě už pořádně bolí prsty, ale uspokojuje mě představa, že už umím zahrát Halí belí, koně v zelí.
Ani jsem nečekal, že bych mohl od Martiny kytaru získat. Chtěl jsem si ji pořídit někde na internetu, několik nabídek jsem měl. Ale když se zmínila, že na ni dříve hrála a nyní už leží několik let u nich doma, souhlasil jsem s dočasným zapůjčením. Nyní už leží doma mně a rozhodně nezahálí. Přestože je zkouškové období a měl bych se věnovat asi více učivu než kytaře, každý den si projdu alespoň část učebnice Kytara pro začátečníky.
Tato kniha už do mě natloukla 5 akordů, kupodivu si je ani nepletu. Jen zatím ty trampské písně nevypadají jako písně. To přijde snad časem. Uznávám, že nyní není moc času na trénink. Až na ty bolavé prsty se mi hra poměrně líbí a jsem zvědavý, jak mi to půjde dál.
|
