Vzdělání > vysoká škola > 3. ročník - letní semestr

Předmět tvorba webových stránek jsem si zapsal jen proto, abych měl dostatek kreditů a měl v letním semestru čas na řešení bakalářské práce. Byl jsem rád, že jsem se však i z tohoto předmětu dozvěděl něco nového, i když toho nebylo mnoho. Osnova předmětu zahrnuje základní znalosti a techniky vytváření internetových stránek na pěkné úrovni. Hlavní náplní bylo vytváření webových stránek s technologiemi HTML, JavaScript a CSS.

V předmětu je půlsemestrální zkouška, na kterou jsem se vůbec nepřipravoval. Vzhledem k tomu, že se odvážím říct, že mám v tomto směru slušné znalosti, šel jsem bez přípravy. Nebylo tak těžké tam něco napsat. Písemka však obsahovala několik věcí, které běžně člověk nepoužívá a když ano, vyzkouší je a odladí tak, aby vše fungovalo. Takto bez počítače to bylo trochu obtížnější.

Během cvičení, které se konaly jednou za dva týdny se probíraly různé techniky vytváření stránek, pro mě poměrně základní. Z každého cvičení byl úkol, který se na příštím cvičení odevzdával. Nebyl problém dosáhnout plného počtu bodů. V rámci dvou projektů bylo za úkol vytvoření webových stránek s několika povinnými prvky, jednoduché, ale časově na můj vkus náročné (cca týden práce).

Závěrečná zkouška bylo opět bez přípravy, protože už jsem v té době měl více než 50 bodů. Odpovědi myslím typu ANO/NE. Občas obtížné, ale nedělal jsem si s tím starosti.

Předmět se dá bez problémů zvládnout. Hodně bodů lze získat za projekty a tak už se nemusíte připravovat na zkoušku.

Pokračování semestrálního projektu ze zimního semestru. Bakalářské práce se skládala z textové části a z nějakého výstupu. V mém případě to byly webové stránky. Během semestru proběhla několikrát konzultace s vedoucím práce o tom, jak jsem na tom. Jinak jsem na práci pracoval sám. Po zhotovení internetových stránek jsem začal psát textovou část. Minimum bylo 30 stran, to jsem mez problémů splnil. Bakalářskou práci jsem si nechal svázat v kopírovacím studiu a ve dvou provedeních odevzdal do školy.

Státní závěrečná zkouška bylo to, čeho jsem se celý rok (vlastně celé studium) nejvíce obával. Tato zkouška se skládá se dvou částí, a to obhajoby bakalářské práce a ústní části. Vše proběhlo v jeden den, v jeden čas, v jedné místnosti před zkušební komisí. Průběh zkoušky vypadal asi takto: Tajemník mě vyzval, abych mu předal flashku z prezentací bakalářky. Poté jsem vstoupil do zkušební místnosti, kde byla již prezentace připravená na notebooku a promítnutá na plátno. Přistoupil jsem k prezentaci a 5 minut o práci mluvil. Následovalo čtení posudků vedoucího a oponenta práce. Poté mi předseda komise oznámil jednu otázku ze 40, které jsme věděli předem. Řekl mi, co by rád věděl a já jsem začal mluvit. Neřekl jsem však ani dvě věty a už mě zastavil, že jako dobře, dobře... Ptal se dál. Zase jsem řekl dvě věty, a opět mě přerušil. Zeptal se na poslední otázku, kterou jsem věděl jen díky čtení studentského fóra, on kývl hlavou a vyzval mě k opuštění místnosti. Po chvíli přišel tajemník a pozval mě dál. Tam mi předseda komise řekl hodnocení: bakalářská práce C, ústní část A, celkově B. Prospěl jste.

Byl jsem nadšen. Už při opouštění místnosti po otázce jsem věděl, že jsem to dal. Měl jsem nesmírné štěstí na komisi i na otázku. Na řadu jsem šel jako čtvrtý. Velmi mě překvapilo, jak to bylo jednoduché. Uměl jsem dvacetkrát větší podrobnosti, než chtěli slyšet. Několikrát jsem začal o podrobnostech mluvit, ale vždy mě předseda přerušil, že to nemusím říkat, že to je v pořádku. Celý měsíc, možná více, jsem se učil o každé otázce mluvit. To bylo naprosto zbytečné. Vůbec není potřeba umět nějaký souvislý monolog. Padne konkrétní otázka, odpovíte. Padne další, odpovíte. Vždy jen několika větami. Souhlasím s tím, že jsem měl ale jednoduchou otázku a dobré členy komise, kteří nijak neprovokovali a nesnažili se mě nikdo potopit. Všichni jenom koukali do stolu a čekali, kdy asi půjdou na oběd.