Den dvacátý: poslední den ve škole

10. července 2009 22:10
Každý pátek je svým způsobem výjimečný. Ne však pro každého, ale jen pro ty studenty na Milner School, pro které je to jejich poslední den. Dnes to byl poslední den pro nás. Dostali jsme certifikáty o navštěvování školy a rozloučili se se studenty, které jsme za tu dobu stihli poznat. Doma jsme zabalili všechny naše věci a připravili se na zítřejší odjezd.

Během dnešní hodiny jsme si zopakovali to, co jsme se naučili za celý týden. Kromě toho jsme měli hodně poslechových cvičení s tématem Harryho Pottera. Dnes nás bylo v hodině více než jindy, téměž plná učebna (takže asi tak 10 lidí), protože se k nám připojila ještě jedna skupina. Po skončení hodiny jsme všichni zůstali jako jaždý týden v kantýně a čekali na ředitelku Milner School. Minulý týden opouštělo školu asi jenom 5 lidí, dnes to bylo podstatně více. Postupně se vyhlašovala jména a studenti si chodili pro certifikáty. V podstatě se jedná jenom o jakési pěkné potvrzení, že jsme školu navštěvovali. Žádný větší význam to nemá. Ještě jsme museli vyplnit dotazník pro školu a vrátit učebnici. Na učebnicích asi pěkně vydělávají. Stála nás 15 liber, a nyní nám za ní zpět vrátili 7,5. Předpokládám, že dalšímu studentovi ji zase prodají za 15, a to mohou udělat s jednou učebnicí minimálně 10x. Jedna nakoupená učebnice jim tak vydělá za nějaký čas 75 liber, asi 2200 Kč. Pro školu slušné...

Libry bych v Čechách nijak nevyužil, tak jsme hned po škole šli do obchodu nakoupit jídlo na zítřejší den. Měl jsem nějaké drobné a k tomu ty peníze za učebnici. Už jsem chodil po obchodě asi půl hodiny, pořád mi zbývalo a já už vůbec nevěděl, za co to utratit. Nakonec jsem nakoupil jídlo na celý zítřek, spousta sušenek do autobusu a taky něco domů, aby se neřeklo :-).

Doma jsme začali pomalu přemýšlet nad tím, jak to zítra všechno uděláme. Elayne nám našla spoj, jak se dostaneme na autobusové nádraží, ze kterého zítra odjíždíme. Slíbili nám, že nás odvezou alespoň na zastávku do Wibledonu, což by bylo jinak asi 15 minut pěšky. S těžkými krosnami nic moc. Začali jsme balit všechny věci a já jsem zjistil, že toho mám více, než když jsem přijel sem. Jak je to možné, to bych také rád věděl. Asi to bude tím množstvím nakoupeného jídla a suvenýrů.

Po poslední naší večeři, což byl tuňák, jsme si vypůjčili film Čokoláda. Zatím už tady ale sedím asi 20 minut na posteli a čekám na Hanku, která je někde dole a nevím, co tam dělá. Jestli nepřijde brzy, asi se na to nestihneme dodívat, rád bych se na zítřek vyspal. No vida, už jde, tak hurá na poslední místní film.

Logo Roman Čampula
Roman Čampula

webmaster | sportovec | cestovatel | kamarád

Facebook Google+ LinkedIn Aukro Česko-Slovenská filmová databáze Databáze knih YouTube Geocaching
Kontaktní informace

Technické informace

Prohlášení o zabezpečení