Den čtvrtý: hledání Central Courtu

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
24. June 2009 23:57
Dneska ráno jsme to jako každý den stihli do školy jen tak tak. Už to takhle dál nejde, budeme muset trochu dříve vstávat. Přesto, že začínáme v půl a já jsem přišel v 8:31, byl jsem ve třídě první. Všichni se dostaví tak do třičtvrtě. Přes den probíhala výuka jako každý jiný den a po večeři jsme šli hledat slavný Central Court, což nebylo vůbec snadné.

Ve škole jsme se dozvěděli, že příští týden se bude všechno měnit. Třída, rozvrh hodin, možná učitel a učebnice. Je to kvůli prázdninám, a že začínají nějaké specializované kurzy na jazykové zkoušky. V odpolední hodině jsme jako téma měli peníze, stejně jako včera. Docela zajímvá diskuse, každý student je z jiné země, a tak je možné porovnat jednotlivé zvyky ve světě.

Odpoledne jsme se vrátili domů a prohlíželi nějaké materiály, které nám ve škole stále dávají a je jich tolik, že ani nevím, co se tam všechno píše. Většinou se jedná o nabídky různých akcí na výlety do centra Londýna. Na večeři byl salát s různými přísadami, které jsem v životě neviděl :-), ale chutnal dobře. Elayne a Stewart odešli hrát bridge ke známým a my jsme vyrazili hledat Central Court. Nikde tady nejsou žádné mapy ani cedule, jak se tam dostat. Na wimbledonském nádraží jsme jednu pochybnou černobílou mapu sehnali a podle ní vyrazili. Na této mapě však byl zakreslen jenom Wimbledon Park a kromě toalet žádné další informace. Obešli jsme tedy celý park, aby jsme posléze zjistili, že kdybychom se vydali na druhou stranou, byli bychom u Central Courtu asi za 10 minut. Takhle jsme šli tak hodinu a půl. Na druhou stranu jsme si zase prohlédli tento park.

Všude bylo spousta lidí čekající ve frontách na vstupenky na tenis. Každý by si představil frontu lidí, ale tady nejsou "normální" fronty. Lidé čekají na lístky několik hodin, nebo i přes noc. Přijdou se stanem, postaví ho, rozbalí gril, opečou si nějaké maso, a celou noc nebo den čekají ve frontě. V tak dlouhé frontě, že ani není vidět na druhý konec.

Když jsme se vrátili, dořešili jsme naše budoucí výlety do centra Londýna, dali si dva čaje a šli spát. Přestože jsme v Anglii, naše rodina čaj moc nepije. Sice ho doma mají a dávají nám ho, ale že by byli na něm nějak závislí a pili ho několikrát za den, to ne.