Den osmý: každou nohou na jiné polokouli

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
29. June 2009 0:36
Včerejší optimistický plán, kolik toho stihneme, moc nevyšel. Londýn je velké město a stihnout všechno, co se naplánovalo, bylo nemožné. Ale alespoň něco. Londýnské akvárium, Tower Bridge, Greenwich a Monument pro dnešek stačili. Po tomto víkendu už jsme dost unavení, a zítřejší dopolední škola bude vlastně odpočinek po celodenním výletu.

Z Wimbledonu jsme dojeli vlakem do centra blízko London Eye. To jsme si prohlédli a zjistili, jaká je tam fronta. Máme se příští dny na co těšit. Došli jsme k londýnskému akváriu a vstoupili dovnitř. Paní u poklady se docela divila, když jsme odmítli jakéhosi průvodce akváriem asi za 150 Kč. Stejně by to v té tmě nešlo číst... Poté, co jsme prošli asi dvě místnosti, mysleli jsme, že už je to vše a jsme na konci. Bylo by to dost krátké, a tak jsme si to v těchto místech dlouho prohlíželi. Jaké bylo naše překvapení, když cesta vedla dále. Další menší akvária, další ryby, sasanky a všechno možné, co žije v moři. Už jsme byli uvnitř asi dvě hodiny a prostory stále pokračovali dále. Už dávno jsme vyjeli do dalšího poschodí, a stále všude ryby a ryby. Některá akvária byla opravdu obrovská. Deset centimetrů tlusté sklo nás oddělovalo od žraloků, obřích želv, rejnoků a množství dalších ryb.

Když už jsme si mysleli, že jsme opravdu na konci, cesta zase pokračovala dále. Bylo to nekonečné. Tak si tak užíváme další rybičky, a náhle se všude velmi nahlas rozezněly sirény a z rozhlasu se ozvalo: "Toto je naléhavá událost. Všichni okamžitě vyhledejte nejbližší nouzový východ a opusťte budovu. Nepoužívejte výtahy, a opusťte akvárium." Nevím, co se stalo. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem rozumněl dobřé hlášení, ale když jsem okolo sebe viděl lidi, kteří se více než rychle odebírají k nouzovým východům, nechali jsme ryby rybami a připojili jsme se k nim. Vyšli jsme kdesi na ulici, kam východ ústil. Netuším, jestli se něco stalo nebo ne. Možná, že se nějakému žralokovi zachtělo na svobodu :-). Už jsme ale podle našeho úsudku byli téměř na konci, a tak jsme situaci neřešili a pokračovali dále.

Dojeli jsme na konečnou stanici vlaku DLR. Jedná se o speciální vlak, který nemá řidiče. Až neuvěřitelné, jak to může všechno fungovat. Nastoupili jsme a odjeli směrem Greenwich. V této čtvrti na okraji Londýna jsme úspěšně našli astronomickou observatoř, kudy prochází nultý poledník. Nachází se zde muzeum měření času a několik místností je věnováno vesmíru. Interaktivní exponáty byli velmi působivé, když si může jednotlivé různé věci člověk sám vyzkoušet. Prošli jsme se tedy po nultém poledníku a zamířili na zpáteční cestu. Blízko stenice vlaku jsme se ještě vyfotili v červené londýnské telefonní budce, což byl jeden z mých úkolů tady v Londýně :-). Tím jsme na sebe upoutali pozornost a všichni turisté, kteří šli za námi, se také začali v budce fotit.

V plánu jsme měli ještě temžskou bariéru, která chrání Londýn před povodněmi a náhlým zvendutím hladiny vody v Temži. Na tu však už nezbyl čas. Dojeli jsme vlakem DLR a poté metrem k Tower Bridge, kam jsme chtěli jít na prohlídku. Před kasu jsme přišli dvě minuty po zavírací době, takže z prohlídky nebylo nic. Začalo trochu pršet, a tak jsme si most prohlédli bez detailnější komentované prohlídky a po nábřeží zamířili k nejbližší stanici metra.

Domů jsme přišli přesně na večeři. Dnes bylo kuřecí (jak jinak), opečené brambory a zelenina. Jako dezert Elayne koupila borůvkovo-vanilkový koláč. Při následném čaji a kávě jsme probrali rozdíly mezi Anglií a Českou republikou. Elayne a Steward museli dělat úkoly do "školy" a dívat se na italský film. Oba navštěvují univerzitu třetího věku a mají tři dny v týdnu domácí úkol. Sami se pak učí italsky a proto sledují filmy v italštině.