Den jedenáctý: London Transport Museum

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
2. July 2009 1:07
Dnešní den jsme opět jeli do centra Londýna. Oproti našemu plánu jsme se však od zastávky metra nevzdálili na více než 200 metrů. Chtěli jsme se podívat tam, kam jsme to včera nestili, ale i přes to, že jsme ze školy odcházeli bez zbytečného zdržování, došlo jen na dvě místa: Covent Garden Market a London Transport Museum. Ale stálo to za to.

Jak praví průvodce, Covent Garden Market v minulosti sloužil jako zeleninová zahrada kláštera, který je pod správou Westminsterského opatství. Jak jsme zjistili, nyní je zde mnoho obchůdků, stánků řemeslníků, restaurací a kaváren. V jedné z nich právě hrálo na smyčcové nástroje několik hudebníků. V blízkém okolí se soustředí pouliční umělci a starají se tak o celodenní zábavu turistů. V jedné z prodejen jsme si koupili zmrzlinu a sledovali místní akční život.

Naše kroky dále vedly do blízkého muzea londýnské dopravy. Myslel jsem, že z tohoto muzea budeme ještě pokračovat dále, ale bylo tak rozsáhlé a hezké, že jsme tam strávili celé odpoledne a poté rovnou odjeli zase zpátky domů. U vstupu jsme dostali kartičku, na kterou jsme si na jednotlivých asi patnácti stanovištích razítkovali, že jsem je prošli. Mělo to spojitost s razítkováním jízdenek ve veřejné dopravě v minulosti.

Individuální prohlídka byla seřazena od nejstarších dopravních prostředků po nejnovější. Na začátku jsme si prohlédli makety koní se skutečnýmý vozy, ve kterých se lidé přepravovali. Na informačních tabulích jsme si přečetli něco o této době a pokračovali dále. Jak šel čas, začali se místo koní používat na delších trasách lokomotivy a motorizované stroje. Poseděli jsme si tedy v několika dobových vagónech a zjistili jsme, že téměř to, co měli v Londýně asi tak před 150 lety, jezdí u nás dodnes... Čím dál více byly exponáty interaktivní. Celé muzeum bylo technicky velmi dobře vyřešené. Velké množstí věcí, které si mohl člověk sám vyzkoušet, dotykové informační tabule, zvětšovací skla a spousta dalších pěkných věcí, které zpříjemní prohlídku a udělají jí ještě více zajímavou.

Vyzkoušeli jsme si, jak se sedí řidiči v autobuse, a co má všechno v kabině k dispozici. V jedné z expozic jsme si udělali zajímavý test. Na zdi bylo přichyceno několik věcí, jako deštník, přilba, nějaká kolejníce, vrtule atd. Vždy se zobrazila nějaká otázka, a my jsme museli sáhnout na tu věc, která byla odpovědí. Velmi pěkně uděláno. V další části jsme si zase mohli zkusit z různých částí poskládat doopravní prostředek podle nás. Mohli jsme si vybrat druh pohonu, velikost vozidla, a celé sestavit vzhledem k aerodynamice. Na světelné tabuli se pak zobrazilo, jak ekonomický by byl náš vůz. Ještě bych zmínil expozici, ve které jsme si mohli vyzkoušet, jak hlučné jsou jednotlivé druhy kolejnic v metru. Vždy jsme se dotkli nějaké kolejnice, a kolem se rozezněl zvuk, který koleje vydávají, když po nich jede vlaková souprava. Až neuvěřitelné, jaký byl mezi jednotlivými kolejnicemi rozdíl. Dnes se v londýnském metru používají kolejnice extrémně tiché.

Jedna z velmi zajímavých částí byl simlulátor metra. Zasedl jsem za řídící pult, přede mnou se zobrazila stanice a tunel. Vzal jsem za řídící páku a posunul jí dopředu. Metro se rozjelo. Jel jsem tunelem, okolo samé semafory a značky. Když jsem se blížil k další stanici, zpomalil jsem a pak zastavil na označeném místě. Otevřteli se dveře, lidé vystoupili a nastoupili, dveře se zavřeli a já zase mohl jet k další stanici. Jednalo se o simlulátor jedné ze skutečných linek, které v Londýně jezdí. Člověk by řekl, že to musí být jednoduché řídit metro, mě to však tak nepřipadalo. Když má celý vlak několik desítek tun, není jednoduché ho zastavit na přesně určeném místě ve stanici.

Poté, co jsme oba s Hankou takto projeli několik stanic, opustili jsme krátkým tunelem muzeum, nakoupili nějaké suvenýry a odjeli domů.