Den šestnáctý: druhé kolo

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
6. July 2009 23:35
Za celý pobyt, co jsme tady v Anglii, nám nepršelo. Jen jednou v noci, kdy nám napršelo do pokoje. Dneska se počasí trochu zkazilo, a asi hodinu pršelo. Ten největší déšť přišel samozřejmě, když jsme byli na cestě domů bez možnosti se někde schovat. Naštěstí už jsme byli blízko teplého pokoje. Dneska jsme podnikli podobný výlet jako včera s tím rozdílem, že byl všední den a bylo otevřeno vše, co jsme chtěli vidět.

Ráno jsem se málem srazil ve dveřích s běžící Elayne. Ptal jsem se tedy, kam tam chvátá a dozvěděl jsem se zajímavou historku. V naší rodině nejsou zvyklí chodit do obchodu pro potraviny. Veškeré jídlo nakupují na internetu, a dvakrát týdně jim ho přivezou domů. Včera Elayne objednávala jídlo na tento týden včetně dneška, ale chybně vybrala datum doručení o jeden týden. Dnešní ryba tedy dorazí až příští pondělí. Elayne tedy ráno rychle musela do obchodu nakoupit něco jiného, což bylo filé. Byla z této situace docela v šoku a celý večer o tom vyprávěla. Do školy do naší třídy přišla nová studentka z Japonska. Čekal jsem, že přijde jako každé pondělí více nových studentů, ale k nám přišla jenom jedna.

Po obědě jsme dojeli opět do centra a s přehledem našli muzeum anglické banky. Vešli jsme dovnitř, a po důkladné bezpečností prohlídce jsme jsme si mohli prohlédnout několik místností, kde byly informace a ukázky z historie anglického bankovnictví. Množství mincí, bankovek, listin a dalších ukázek různého druhu. V poslední místnosti byla umístěna zlatá cihla. Jedna z velmi mnoha zlatých cihel, které tvoří majetek anglické banky. Všechny tyto cihly jsou stejně veliké, mají stejnou hmotnost a každá má jedinečné číslo. Myslím, že se mohlo opravdu jednat o pravou zlatou cihlu, žádná imitace. Už vzledem k tomu, jak důsledně prováděli bezpečnostní prohlídku návštěvníků, všude byly kamery a cihla byla umístěna v mohutném trezoru, nahoře proskleném, ale asi za pěticentimetrovým sklem. Cihlu si mohli návštěvníci potežkat, a to takovým způsobem, že vsunuli ruku do malého otvoru dovnitř trezoru, a mohli zkusit cihlu zvednout. Většině lidem se to nepovedlo, mnoho z nich ji jen posunulo o pár centimetrů. Každá zlatá cihla totiž váří 13 kilogramů, a to je její rozměr jen asi 20x8x5 cm. Zvednout tuto cihlu nataženou rukou je prakticky nemožné. Vůbec to nezávidím těm lidem, kteří s cihlami v podzemních trezorových místnostech pracují.

Po muzeu anglické banky jsme zamířili znovu do muzea Londýna. Včera jsme tam byli jen krátce, protože jsme neměli moc času a chvátali na večeři. Dnes jsme si vše důkladně prohlédli. Bylo zde vystaveno mnoho exponátů z doby, kdy se Londýn stal malou osadou, a postupem času se začal zvětšovat a zalidňovat. Jedna místost byla také věnována velkému londýnskému požáru v roce 1666.

Večer jsme povečeřeli v zatím největším počtu lidí, kteří u nás bydlí. Já, Hanka, Steward, Elayne, Luca (student za Švýcarska), Amber (dcera Elayne) a její přítelkyně. Myslím, že tady mají ze švýcarského studenta radost, protože bydlí na hranicích s Itálií a mluví kromě dalších asi tří řečí italsky. Elayne a Steward se italsky učí, tak je to pro ně dobrá příležitost se od něho něco dozvědět.