Den devatenáctý: Kew Gardens

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
10. July 2009 0:30
Na tento den jsme čekali celý týden. Předpověď počasí v novinách prozradila, že čtvrtek bude asi jediný z celého týdne, kdy nebude pršet a bude dokonce svítit slunce. Dneska byla tedy jediná příležitost jít se podívat na poslední místo našeho pobytu v Anglii, a to do Kew Gardens. Škoda jen, že je tento park velmi blízko letiště Heathrow. Mohlo by to být pěkné, klidné místo.

Ve škole jsme se dneska nezdržovali ani minutu navíc a hned vyrazili na nádraží ve Wimbledonu. Měli jsme před sebou dlouhý program, a vzdálenosti nebyly nejkratší, tak aby jsme všechno stihli. Dnes už jsme nevyužili Oyster kartu na metro, ale koupili si denní jízdenku. Zbylé peníze na Oyster kartě si musíme šetřit na sobotní odjezd. Pro cestu do Kew Gardens jsme zvolili vlak, a pak ještě jeden vlak. Asi za třičtvrtě hodiny jsme byli na místě.

Koupili jsme si vstupenky, opět za poloviční cenu díky nabídce 2 za cenu 1. Dostali jsme mapu, ze které už bylo vidět, že park je opravdu obrovský. Jde o krásný park a napůl o jakousi botanickou zahradu. Je zde vysazeno snad všechno, co je možné pěstovat. Od malinkých kytiček až po velké stromy. Ať už se jedná o rostliny pro naše podmínky, nebo tropické. V parku je několik obřích skleníků, jakýchsi zimních zahrad. Tam rostou palmy, bambusy a další stromy z tropické oblasti. V jedné části bylo mnoho masožravých kytek, ty jsem si docela užíval. Vedle zase tak obrovské kaktusy, které jsem v životě neviděl. Jak se tak procházím po skleníku, najednou přede mnou přec cestu přeběhl nějaký leguán. No, leguán... nevím, co to bylo přesně za zvíře, taková hodně veliká zelená ještěrka. A tomu všemu já říkám leguán. Měřil tak metr a půl, a dlouze si mě prohlížel, když jsem ho fotil. Prostě paráda.

Když už jsme byli v parku asi hodinu a za tu dobu ušli podle mapy asi desetinu, museli jsme trochu přidat. Došli jsme k další atrakci, kterou byla cesta ve vrcholcích stromů, tzv. Treetop Walkway. Něco takového jsem ještě neviděl. Vystoupali jsme po schodech asi do výšky 20 metrů tam, kde končily stromy. Zde byla postavena na sloupech cesta, a lidé vlastně chodili mezi vrcholky stromů. Nádhera. Pokračovali jsme po cestě vyznačené na naší mapě i na té, kterou nám den předem věnovala Elayne. Došli jsme k jakési pagodě, na kterou se ale nedalo vyjít nahoru. Jinak ale stála za to. Okolo jezírka s labutěmi jsme se začali vracet zpátky. Po cestě jsme si ještě nasbírali pár cedrových šišek, a okolo honících se veverek a mnoha květinových záhonů jsme park opustili.

Kew Gardens byl nejkrásnější park, který jsem tady v Londýně viděl. Pravda, také je to jediný park, do kterého se platí vstupné, a to ne malé. Dospělá vstupnka stojí 400 Kč. Mohl by to být navíc i krásně tichý park, kdyby nebylo o 10 kilometrů dále letiště. Heathrow je čtvrté největší letiště na světě, a podle toho to také nad parkem vypadá. Stále nemůžu pochopit, jak je možné, že jen z našeho směru létá na Heathrow letadlo každé dvě minuty. Nevím, kam tam pak ty letadla skládají... Protože už je to ale velmi blízko, všechny létají velmi nízko nad zemí, že je i okem vidět, o jakou leteckou společnost se jedná, podle toho, jak je letadlo popsáno. Když už nám nad hlavou prolétlo za půl hodiny 16 letadel, člověk si zvykne. Jakmile se na tento provoz ale začnete soustředit, není vůbec milé, když nad tak krásným parkem je takový letecký provoz a hlavně hluk.

Poté jsme se vrátili zpět na nádraží, ze kterého nám odjížděl vlak zpátky. V plánu byla ještě jedna zastávka, a to na autobusovém nádraží Victoria. Z tohoto nádraží totiž budeme v sobotu odjíždět, tak jsme se chtěli podívat, kde je přesně naše zastávka. Není nic příjemného se táhnout z těžkou krosnou a ještě hledat správnou zastávku. Nyní jsem opravdu rád, že jsem se tam podívali. Najít tu pravou zastávu vůbec nebylo jednoduché a stále si nejsem jistý, jestli jsme ji vlastně našli. Doufáme, že ano. Nikde žádné cedule, informační kancelář zavřená. Tak v sobotu uvidíme.