Velikonoce v NP Podyjí

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
9. April 2010 17:14
Letošní velikonoční pondělí připadlo překvapivě na pondělí, čímž se vytvořili tři dny volna. Předpověď počasí sice nehlásila nic dobrého, přesto jsme se s Martinou rozhodli vyrazit na kola do národního parku Podyjí. Celý víkend mělo pršet, být zataženo a zima. Skutečnost tomu naštěstí vůbec neodpovídala a užili jsme si krásný prodloužený víkend.

První problém nastal už den před odjezdem, když jsme zjistili, že auto, které mělo být naším dopravním prostředkem, nemá z ničeho nic zrcátko. Usoudili jsme, že jet autem bez zrcátka (ani jednoho – Škoda 100) nebude to nejlepší řešení a domluvili se, že nás tam odvezou Martiny rodiče. Do vesnice, kde jsme měli zajištěné ubytování, jsme dorazili dopoledne a v domě nikdo nebyl. Až poté, co se rodina vrátila ze zahradnictví ve Znojmě, jsme se ubytovali, pořádně oblékli (byla dost zima, ráno několik stupňů nad nulou) a vyrazili na první výlet.

Vyhlídka Králův stolec nám nabídla krásný pohled z výšky na údolí řeky Dyje a její krásně špinavou vodu. Zde jsme však pochopili, že jsme udělali špatně, když jsme si nepřibalili krátké oblečení. Teplota se zvedla o mnoho stupňů a zvláště na slunci bylo nádherně. Ano, na slunci. Celý den bylo jasno, žádné dešťové přeháňky ani velký vítr. Pokračovali jsme do Znojma, kde jsme si prohlédli vysoký železniční most a vystoupali na Kraví horu, abychom se ležící na trávě naobědvali. Dojeli jsme na další vyhlídku, kde bylo mnoho lidí, ale časem se všichni vynadívali a pokračovali dále ve své cestě. Nabídl se nám pěkný pohled přes údolí na Králův stolec, kde jsme byli nedávno. Cestou dále jsme nalezli jednu cache u studánky s nepitnou vodou, kde jsem doplnil zásoby vody. Odpoledne nás zastihlo příkré stoupání u vinice Šobes, asi nejznámější vinice na Moravě. Nový Hrádek, ke kterému jsme dojeli za účelem krásného výhledu, byl zavřený. Alespoň jsme tedy šli hledat cache, kterou jsme nenašli :-). Večer jsme se vrátili zpět na pokoj, uvařili si Dobrý hostinec a šli spát.

V neděli ráno už jsme si vzali s sebou kraťasy a dres s krátkým rukávem, ale oblekli jsme se opět teple. Po 4 kilometrech jsme toto všechno ze sebe rychle svlékali a cpali do už tak nacpaných brašen na kole. Vyrazili jsme na opačnou stranu než včera směrem na Čížov. Zde jsme si prohlédli bývalé pohraniční zátarasy a vystoupali na zavřenou hlídkovou věž. Pokračovali jsme směrem na rakouské nejmenší město Hardegg. Z české strany na něj byl krásný výhled z vyhlídkové budky vysoko nad městem. V městě Hardegg se nacházel hrad ze 14. století, který jsme navštívili. Dokonce i u pokladny byly na Čechy připraveny a paní nám s lámanou češtinou prodala vstupenky. Po prohlídce jsme vyrazili dlouhým stoupáním po rakouských silnicích, až jsme dojeli na státní hranici uprostřed pole. Nikde nic, jen značka informující o našem území. Zanedlouho jsme se ocitli u zámku ve Vranově nad Dyjí. Sjeli jsme nádherný kopec, který jsme posléze opět vystoupali. Objeli jsme celou vranovskou přehradu se zastávkou u hradu Cornštejn, který jsme překvapivě projeli na kole. Ještě nikdy jsem si neprohlédl vnitřek hradu ze sedla kola. Po občerstvení nanukem v místní hospodě jsme vyrazili zpět a po dlouhé cestě dorazili domů. Dlouhých 80km se na nás podepsalo tak, že jsem po večeři a naplánování další trasy hned usnuli.

Celý včerejší den bylo opět nádherně, ještě tepleji než v sobotu. Dnes tomu už tak nebylo. Naplánovali jsme si kratší výlet v okolí Mašovic, kde jsme bydleli. Cestou však foukal velmi silný vítr, že jsem se rozhodl, jakmile přijedu do Brna, koupím si šátek na uši. Zatím jsem si ho nekoupil, uvidíme, kdy mě to vytrestá příště. Objeli jsme několik vesnic, kde někteří chodili s pomlázkami po domech, někteří seděli s pomlázkami na mostě a kouřili… Vrátili jsme se zpátky do Mašovic a zajeli kousek k místnímu zatopenému lomu. Zde jsme po chvíli hledání nalezli pátou cache a odjeli zpět na pokoj. Ve skříni jsme nalezli houpačku pro děti. Neváhali jsme ji vyzkoušet a připevnili ji na určené místo na strop. Po pohoupání a chvílích strachu, aby se houpačka neutrhla, jsme si sbalili věci a odjeli na kolech do Znojma na nádraží. Koupili jsme si jízdenku, pak ještě jednu, abychom napravili to, že jsme si předtím koupili špatnou, a po dvou přestupech dojeli do Brna.

Navzdory špatné předpovědi počasí se víkend naprosto vydařil. Národní park Podyjí je krásné místo, o kterém jsem neměl tušení. Jestli bych někomu měl doporučit pěkné místo na kola i pěšky na jižní Moravě, bylo by to určitě zde v Podyjí.