Prázdniny bez chvilky lelkování

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
9. September 2010 22:10
O co jsem měl letošní volno kratší, o to více bylo naplněno různými akcemi a výlety do nejrůznějších míst. Kvůli státnicím mi začaly prázdniny až v červenci, ale stihl jsem vše, co jsem si naplánoval. Z celkových dvou měsíců jsem byl celkem 2 týdny doma a 6 týdnů pryč.

Jako novopečený bakalář už jsem měl dávno naplánováno, jak budou mé letošní prázdniny probíhat. Nyní, na jejich konci, usuzuji, že akcí a zážitků bylo až až a váhám, zda jsem to s jejich množstvím trochu nepřehnal. Nicméně, člověk si musí užívat, dokud to jde, zvláště když je student.

Hned 1. července jsme vyrazili jako čtyřčlenná skupina do slovinských hor. Usídlili jsme se u jezera Lago di Predil na italsko-slovinské hranici, odkud jsme podnikli asi 4 výlety do okolí. Je třeba uznat, že slovinské hory nejsou tak monstrózní jako třeba italské Dolomity, ale i tak jsme podnikli túry, na které budeme často v dobrém vzpomínat. Jako nejlepší bych hodnotil výstup na Velký Prisojnik, kam vedla cesta přes impozantní skalní okno, kterým jsme procházeli (nebo se spíše hrabali kamennou sutí). Celou akci jsme měli asi na 2 týdny, a abychom se příliš nezničili, zařadili jsme po Slovinsku odpočinkovou vložku ve formě koupání na Istrii v Chorvatsku. Neočekával bych, že by v těchto místech na severu Chorvatska bylo nějak horko, ale tepleji být mohlo. Dva dny jsme věnovali koupání a jeden den prohlídce několika měst, která byla v našem dosahu. Po sbalení věcí v jediném kempu, který jsme na naší cestě využili, jsme se přesunuli do Itálie k olympijskému městu Cortina d’Ampezzo. Po dlouhé cestě jsme přespali za hromadou dřeva a už nám ani nevadil neustálý hluk motoru z nedaleké pily. V Dolomitech jsme podnikli několik výprav po jednodušších i ferratových cestách. Všichni členové naší výpravy trasy zvládli, ale většinou jsme byli tak unaveni, že ani nebylo mnoho příležitostí k večerním radovánkám. Každý byl rád, když si na parkovišti lanovky lehl do stanu a usnul. Celou akci jsme zakončili jedním bruslařským dnem v Rakousku v okolí města Wels.

Po náročném programu následoval odpočinek ve formě jednoho dne volna. Rychlé vybalení a zabalení věcí a hurá na kola do Jizerských hor. Ubytování v chatkách ve vesnici Bílý Potok bylo příjemné také kvůli tomu, že jsme byli v samém centru Jizerských hor a všude to bylo takřka kousek. Na kolech jsme projezdili celou naší část Jizerek, na mapě nám zbyla jen jedna cyklotrasa v délce asi 2 km, kterou jsme neprojeli. Týden jsme si užili, mimo jiné jsme hráli minigolf, navštívili Ještěd a další rozhledny, několikrát jsme se koupali nebo hledali cache. Víceméně slunečné dny jsme zakončili projížďkou na koních a jeli domů.

Dva dny jsem měl doma na aklimatizaci a přebalení věcí a vyrazili jsme s Martiny bývalou třídou na vodu, na Vltavu. Během čtyř dnů jsme dojeli z Vyššího Brodu do Boršova. Vlastně během tří, protože první den, než jsme vyrazili, bylo tak pozdě, že jsme se rozhodli přespat a odložit odjezd na druhý den. Vody bylo dost, dobré nálady také, vše jsme si pořádně užili.

Následovalo několik (!) dní doma, během kterých jsem zpracovával pořízené fotky a dělal různé domácí práce. Za pár dní přijela Martina a odjeli jsme na Šumavu, kde jsme měli naplánovány 4 cyklistické dny, během kterých jsme přejeli celou Šumavu a dojeli až domů. Všechno jsme si vezli s sebou, což bylo velmi znát na naší váze kola, ale zvládli jsme to. Vyzkoušeli jsme si spaní na šumavských nouzových nocovištích. To je asi 6 míst po celé Šumavě, kde lze zdarma legálně přespat, přestože jsou v národním parku. Na Poledníku, ve výšce přes 1000 m n.m. byla pěkná zima, v okolí Modravy už bylo tepleji. Domů jsme dojeli docela příjemně unaveni. Další den jsme vyrazili za babičkou na chatu, kde už jsem nespal několik let.

Martina odjela zpátky domů a oba jsme měli několik dní na to, abychom se připravili na cyklistický zájezd do Francie. Tentokrát s cestovní kanceláří, se kterou jezdíme již několik let, s brněnskou Alpinou. Nakonec bylo všechno zabaleno, kola připravena, a z Prahy jsme odjeli směr Švýcarsko a Francie. Tam jsme 10 dní bydleli ve stanu v kempu, odkud jsme podnikali celodenní vyjížďky. Pod Provence jsem si vždy představoval rovinu. Každý den však byl náročný zejména díky kopcům, které jsme překonávali. Dokonce jsme si udělali vlastní rekord, když jsme vyjeli 1500 výškových metrů na Mt.Ventoux, kde se jezdí Tour de France. Samozřejmě jsme nevynechali ochutnávku vína se zakoupením několika lahví domů. Zájezd za to rozhodně stál, jsem zvědavý, kam se vydáme příští rok.

To byla poslední větší akce prázdnin. Nyní už mám vše za sebou a snad se i těším do školy. Ta doba, kdy jsem neviděl své spolužáky, je docela dlouhá a docela se těším na trochu jiný život. Myslím však, že po prvním týdnu a zadání všech projektů budu mít na tuto věc opačný názor. Celé prázdniny byly krásné. Za nejkrásnější však považuji to, že jsem s Martinou strávil téměř v jednom kuse 2 měsíce bez jediného problému. Za to ji děkuji, že to se mnou vydržela a věřím, že si další prázdniny naplánujeme podobně.
Comments

Takhle mají vypadat studentské prázdniny!Jsem ráda, že ti to tak vyšlo.