Strojařské schody

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
30. September 2010 20:50
16 pater, 320 schodů, 35 zatáček, 60 metrů převýšení. Fakulta strojního inženýrství, Brno. To jsou základní informace o závodu, ze kterého jsem se před několika hodinami vrátil. Strojařské schody je každoroční závod v běhu do schodů v nejvyšší budově v Brně. Čekal jsem trochu lepší výsledek, ale jsem rád, že jsem se nahoru dostal rychleji, než je průměrná doba čekání na výtah a jeho cesta nahoru.

Tři předešlé ročníky jsem se závodu neúčastnil, až letos jsem se rozhodl, že to zkusím. Kolem této budovy chodím často, ale nikdy jsem tam nevystoupal ani jeden schod. Na závod jsem se ani nijak nepřipravoval, celá trasa byla pro mě premiéra až při samotném závodu. Ve 4 hodiny jsme se spolu se Standou a Martinou zaregistrovali a čekali na zahájení. Zkušebně jsme si vyzkoušeli několik pater, abychom poznali, jak to půjde. Během čekání jsme se dívali na ostatní a vyhodnotili si, že se nesmí přepálit začátek, protože hodně lidí v horní části už moc nemohlo. Došlo na start závodu a přišli jsme na řadu.

Časomíra se spustila a vyběhl jsem. Každé mezipatro mělo 10 schodů, to je po dvou schodech 5 kroků na jednu část schodiště. Toto mi vydrželo až nahoru, ale jen tak tak. Nijak příliš jsem nespěchal, abych se vůbec dostal nahoru živý a nesbíral mě Standa, který běžel 15 sekund za mnou. V zatáčkách to docela klouzalo a nesmělo se držet zábradlí, což by velmi pomohlo. Čísla v každém patře odpočítávala zbývající poschodí, ale to jsem moc nevnímal. Prostě jsem koukal, abych nezakopl a uháněl nahoru. V několika patrech pár lidí povzbuzovalo, což mi ale na síle moc nepřidalo. Asi to dvanáctého patra do bylo celkem bez problémů, pak přišla krize. Znatelně jsem zpomalil, ale nepřestával bojovat o zdolání zbývajících několika pater. Když už jsem slyšel ze shora povyk a povzbuzování, bylo mi jasné, že se cíl blíží. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že zbývá jedno patro. Doběhl jsem do cíle a byl jsem rád, že jsem to zdolal. Standa doběhl chvilku po mně. Martina už nás nahoře čekala a obdrželi jsme energetický nápoj.

Sjeli jsme výtahem dolů a vyběhla Martina, která měla vyšší startovní číslo. My ji povzbuzovali v desátém patře. Když jsme přijeli výtahem až nahoru, právě doběhla. Odpočinuli jsme si a šli zjistit naše časy. Standa mě ozávodil na plné čáře a dostal se s časem 1:22 pravděpodobně mezi prvních 50, což je velmi dobré umístění. Já jsem trasu dokončil za 1:35. Čekal jsem pod minutu a půl, ale ta poslední patra mě zničila. Kdyby postavili tu budovu nižší, svůj cíl bych si splnil :-).

Závod jsme všichni dokončili a nyní mám alespoň představu, co to musí být za šílence, který to vyběhne v rekordním čase 1:10. Pokud mi to vyjde příští rok, chtěl bych se dostat pod 1:30, což doufám snad půjde. Tentokrát jsem skončil na 147. místě z 235 účastníků.

Velká gratulace Standovi za jeho excelentní čas a velké uznání Martině, která se odvážila pokořit svoji školu jako jedna z mála dívek na startovní čáře.