Kapitánské zkoušky

29. ledna 2013 18:30
Loni na podzim jsem se dozvěděl o možnosti udělat si kapitánský průkaz. Ne, že bych o tom tedy nevěděl dříve, ale nějak se mi to připomenulo a já jsem sám sebe čím dál více přesvědčoval, že bych ho měl mít. Z principu. Průkaz vůdce malého plavidla je totiž doživotní, jeho získání zabere minimálně měsíc času a tak v případě potřeby nebude čas na jeho vyřízení. No vida, a už ho mám doma.

Průkaz vůdce malého plavidla opravňuje k řízení plavidla do velikosti 20 m a výkonu motoru do 100 kW. Začal jsem tedy zjišťovat, jak je možné dané oprávnění získat. Byl celkem problém na internetu najít potřebné informace, ale nakonec se podařilo a jedna kapitánská škola mi zařídila demoverzi on-line kapitánského kurzu. Díky této aplikaci jsem však zjistil, že přece nebudu platit za něco, co má stejnou formu jako několik souborů na Ulož.to. Netrvalo dlouho a už jsem měl vytištěno asi 700 otázek, které mě u zkoušky mohly potkat.

Administrativa vyřízení je celkem zdlouhavá, potřebujete vyplněnou žádost o vydání průkazu, potvrzení o zdravotní prohlídce, výpis z rejstříku trestů, kolky asi za 400 Kč a to všechno poslat na Státní plavební správu a doufat, že se dopis s originály dokumentů nikde neztratí. Cena za zkoušku je taková podivná, neboť máte na výběr z asi 8 možných kategorií průkazu a ať si jich zaškrtnete v žádosti kolik chcete, pořád platíte stejně. Já jsem si tedy zvolil maximální možný výkon motoru u motorových lodí, maximální možnou velikost plachet u plachetnic, dále plavbu na tuzemských vodách i na moři. To všechno za oněch 400 Kč, no neberte to.

Učení otázek bylo zdlouhavé, ale celkem mě to bavilo, takže trvalo pár týdnů a byl jsem si celkem jistý úspěchem. Ten se nakonec dostavil, když jsem na Státní plavební správě v Přerově zkoušky složil. Nyní už jen to plavidlo...

Co mě však na celém procesu u zkoušek zarazilo a celkem naštvalo, byli ostatní zájemci o průkaz. Vedoucí komise nám zdlouhavě líčil, jak je důležité toto oprávnění mít, znát alespoň základní předpisy, označení drah pro plavce nebo potápěče apod. Uváděl každoroční těžké nehody na našich přehradách z důvodu neznalosti těchto předpisů. Když jsme zkoušku teoretických znalostí dokončili a čekali na vydání průkazu, za mohutného smíchu jedné skupinky zájemců jsem se dozvěděl, že jsou velmi spokojeni a hned půjdou do nejbližší hospody výsledek oslavit. Na zkoušku se údajně učili jen cestou v autě v den konání zkoušky. Umím si představit, že ji opravdu udělali, pokud dostali zrovna odhadnutelné otázky. Navíc bylo možné udělat několik chyb a i tak zkoušku splnit. K čemu pak tedy tyto zkoušky jsou? Když jsou nastaveny tak, že je schopný je udělat člověk, který si to jednou přečte, tím pádem téměř nic neví a stejně průkaz dostane - obávám se, že tímto počínáním asi počet těch tragických nehod na řekách a přehradách neubyde.

Je to samozřejmě o lidech. Každý by si měl říct, že když chce řídit loď, která může být svému okolí nebezpečná, asi by to měl umět a znát všechny předpisy, podobně jako v silniční dopravě. Divím se však Státní plavební správě, že jsou tedy zkoušky někdy tak jednoduché a je možné je udělat bez větších znalostí. Jakmile dáte lidem určitou volnost, hned ji využijí ke svému prospěchu. Mnohdy to však vede k ohrožení ostatních. Bohužel.
web.articles.articleComments

A není to spíš tak, že jsi trochu &quot;zhrzený&quot; tím, že ty ses poctivě připravoval, oni ne -- a stejně získali zkoušku?<br /> <br /> Jinak naprosto stejná situace je u zbrojního průkazu (na zkoušku se dá naučit za noc), ale jak říkáš sám -- je to vždycky o lidech a znalost předpisů a zákonů -- například otázka jaké síle (v N) musí odolat objekt pro uložení zbraní (tato síla se mění i podle počtu uložených zbraní) -- rozhodně nijak nepomáhá k dobrým návykům zacházení se zbraní (i když tohle z části supluje praktická část zkoušky). <br /> <br /> Zkouška samotná je především proto, aby někdo získal peníze na jejím poskytování a proto, aby nepustila naprosto žalostné kandidáty -- jako bonus pak stát získá do evidence další tvůj zájem.

Jasně, že jsem možná trochu zhrzený tím, že jsem se připravoval a oni ne. Nicméně na lodi pak předpokládám, že když něco udělám, tak to ten druhý pochopí a bude podle toho jednat. V mnoha případech to může mít zásadní vliv, např. míjení ve větší rychlosti na opačné než obvyklé straně. A když to ten druhý nepochopí, protože ani neví, že nějaký takový signál existuje, pak může být dost problém. A to mě štve.

Krocan,<br /> <br /> máš naprostou pravdu, zkoušky na zbroják byly směšné, stačila jedna noc, 4 kafe, 2 RedBully a trochu štěstí na otázky a všechny skupiny jsou doma. Žádné psychotesty, minimum střelby, jen pár stovek za zkoušky a je to... Sice se teda nebudeme míjet na opačné než obvyklé straně, ale když neminu, bude to zlý...


Logo Roman Čampula
Roman Čampula

webmaster | sportovec | cestovatel | kamarád

Facebook Google+ LinkedIn Aukro Česko-Slovenská filmová databáze Databáze knih YouTube Geocaching
Kontaktní informace

Technické informace

Prohlášení o zabezpečení