Jak člověk prochází jednotlivými semestry na škole, dochází mu, že je každý následující semestr obtížnější než ten předešlý. Nyní jsem ve čtvrtém semestru a doufám, že tady někde se obtížnost konečně zastaví, protože tolik práce, co mám za sebou za poslední měsíc, se snad nedá ani popsat. Obávám se však, že tady ještě všechno nekončí...
Když se podívám v kalendáři na jeden měsíc školy, většinou tam bývá zapsáno pár projektů a nějaká cvičení ve škole. To je situace, kterou lze dobře zvládat. Pokud však otočím na měsíc duben, nechce se mi věřit vlastním očím. Ze 30 dní, které duben má, mám vypracovat, odevzdat nebo splnit asi 15 úkolů a projektů. Problém je v tom, že na každý projekt jsou potřeba mimimálně 4 dni. Takový problém však nemám jenom já. Nedávno jsem si uvědomil, že na přednášky chodí čím dál tím méně studentů. Dvě přednášky byly dokonce zrušeny pro malou účast (účas 4 studentů z 300 je už opravu málo...). Všichni mají tolik práce, že není čas vůbec na nic, natož chodit na přednášky. Nevím, jestli je to ze strany školy úplně správné nám dát tolik projektů na jeden semestr, ale to nikdo neřeší. Každý učitel si zadá projekty své a to, že jich pak mají studenti dohromady příliš, nikoho nezajímá.
Hodně projektů bylo v tomto semestru skupinových, což má své výhody i nevýhody. Práci lze rozdělit mezi několik lidí, ale zato bývají tyto projekty náročnější. Nejsložitější projekt byla aplikace "kalendář", která toho podle specifikace měla umět tolik, že ani nevím, na co bych všechny funkce pak v praxi použil. A to, že nám jako inspiraci dají k nahlédnutí program, který vyvíjely desítky lidí v Googlu, také mému optimismu příliš nepřidá.
Nyní je konec dubna, některé projekty mám hotové, jiné jsem už na začátku vzdal s tím, že se stejně nedají stihnout. Nyní mi nezbývá než doufat, že napíšu úspěšně zkoušku i bez těchto vynechaných prací. Pokud bych je dělal, asi bych se z toho musel dočista zbláznit.
Czech