Den první: příjezd do Londýna

Po náročné noci v autobuse jsme se probudili u eurotutelu. Vlak nám zrovna těsně odjel, takže jsme měli asi půl hodiny čas. Poté celý autobus i s námi najel do vagónu, a po čtvrt hodině z něho vyjel na pobřeží Velké Británie. Přetočili jsme si hodinky, zařadili se na co nejlevější část dálnice do levého pruhu a vyjeli směrem k Londýnu. Autobus nás vysadil kdesi na silnici, protože se prý nádraží, kam jsme měli jet, zrovna opravuje.

Po delší době jsme našli stanici metra a zakoupili si lístky (jeden za 120 Kč). Náš cíl byla konečná stanice Wimbledon, takže nebyl problém stihnout z metra vystoupit. Mimochodem, metro jelo asi polovinu cesty nad zemí. S těžkými, mnohakilovými krosnami jsme vyrazili na adresu naší hostitelské rodiny, a tam odvážně zmáčkli zvonek. Otevřela nám sympatická paní, naše hostitelka. Po krátkém rozhovoru o cestě jsme se šli ubytovat. Bydlíme ve třetím patře domu, který je asi tak třikrát vyšší než širší. Poté jsme oba s Hankou usnuli, asi za to mohla ta únava z cesty.

Večeře byla domluvená na půl sedmou. Ještě před ní nám Stewart dal klíče od domu a vysvětlil, jak se zapíná a vypíná alarm. Ten se spouští i na noc, už se těším, až to tady začne houkat. Jak jsme pochopili, tato rodina má v oblibě kuřecí maso, takže asi bude kuřecí na mnoho způsobů. Večeře byla dobrá, porce dostatečné. Doma mě strašili, že dávají malé porce, ale nemusíme se ničeho bát. Po věčeři následoval dezert v podobě extra velkých borůvek s jogurtem. Poté ještě čaj nebo káva. Večer jsme debatovali o všem možném na jejich malé, ale hezké zahrádce. S Hankou jsme pak byli obhlídnout Wimbledon a naší školu, kam zítra vyrážíme.