Články

Stejně jako tomu bylo loni, i letos jsem se zúčastnil Šalinění - závodu v městské hromadné dopravě v Brně. Vzhledem k mému velmi dobrému výsledku v roce 2013 jsem si i nyní dělal naděje a chystal strategii, která se však po závěrečném zhodnocení absolutně neosvědčila. Skončil jsem na 29. místě, což mě vůbec nepotěšilo. Pro příští ročník je potřeba pořádně zapracovat na systému závodu a zlepšit se.

Po velkém úspěchu, který u mne slavila kniha Jak drahé je zdarma, jsem se ponořil do dalšího dílu s názvem Jak drahá je intuice, opět od autora Dana Arielyho. Opět bych rád vyzdvihl některé pasáže, které mne v knize zaujaly.

Nedávno dočtená kniha Jak drahé je zdarma, kterou napsal Dan Ariely, mne přiměla k zamyšlení se nad každodenním životem. Hlavně pak nad událostmi ve spotřebním chování a při nakupování, ale i v jiných oblastech všedního dne. Rád bych si zde uchoval postřehy, které jsou v knize důkladně rozebrány a otestovány na pokusech s lidmi.

Pohledem do kalendáře zjišťuji, že už je opět konec roku, a tím pádem je potřeba tento rok zhodnotit, popřemýšlet o tom, co se povedlo, co se nepovedlo a na co se chystám. Letos vidím, že se mi toho nějak moc povedlo, to je nějaké podezřelé. Asi je to tím, že na ty špatné věci člověk rychle zapomíná. A to je dobře.

Na dobu neurčitou jsem se rozhodl opustit hru, která patří celosvětově k nejznámějším v oblasti orientace v přírodě a má v Čechách mnoho příznivců. Geocachingu jsem se začal věnovat v roce 2005. Nyní, po osmi letech hry, během které jsem našel přes 1000 keší, mě tato záliba pomalu přestává bavit. Může za to hlavně velmi rychle se množící počet keší, které jsou pochybné kvality a jejich nalezení mi nepřináší radost.

Tak je to konečně tady. Nevím, jakými slovy bych popsal svoji radost nad právě dokončeným úplným vysokoškolským vzděláním. Ano, je ze mne inženýr. Stalo se tak před několika dny, kdy jsem úspěšně složil státnice na Fakultě podnikatelské na VUT v Brně. Postupně však radost mírně opadává a střídá ji nutnost řešit horší zprávy. Dnes jsem byl například naposledy v naší menze.

Za svůj život jsem se díky brigádám a sportovním výletům už několikrát objevil v médiích. Vždy se jednalo o velmi malou chvilku nebo fotku. Dnes už však mohu říct, že jsem v televizi opravdu byl - a ne tak, jako dosud, ale tak nějak doopravdy. Zúčastnil jsem se natáčení reportáže o orientaci v přírodě pro Českou televizi. Pro mne jako pro člověka neznalého takového natáčení to byl celkem zážitek.

Naposledy jsem se ze své závěrečné práce radoval před dvěma lety. Dnes se mohu radovat opět. Má diplomová práce je konečně hotová, svázaná a odevzdaná. Už není cesty zpět. Podle vyjádření mého vedoucího i oponenta je na velmi dobré úrovni a obhajoby se nemusím obávat. Nyní už mě čekají jen státnice a bude hotovo. Doufám.

Poslední dobou čím dál častěji pozoruji techniky, kterými se asi majitelé internetových obchodů snaží zbavit zákazníků. Rostoucí trend internetového nakupování je sice silnější, takže se jim stále daří, nicméně mě už od nákupů jejich systém mnohdy odradil. To, že si vyzvednete své zboží zdarma na pobočce nebo že zaplatíte platební kartou jako v obchodě, není už vůbec samozřejmostí.

Nedávno jsem ve svém životě prošel dalším významným milníkem. Pokud nenastane nějaká nečekaná událost, tak mohu říct, že jsem před několika dny navštívil poslední přednášku v životě na vysoké škole. Sice ještě nemám celé studium za sebou, protože mě ještě čekají státnice, ale poslední semestr studia jsem již uzavřel. Tentokrát to bylo jednoduché, spíše nudné.

Želva Cilka, kterou vlastním od roku 2008, až do této doby bydlela ve svém prvním teráriu. V době, kdy jsem si ji koupil, byla malinká a vážila 77g. Dnes už je o mnoho větší a váží okolo 350g. Už v létě minulý rok jsem začal zjišťovat, že stávající terárium je pro Cilku malé. Nezbylo nic jiného, než jí pořídit nový domov.

Podnikáte rádi výlety? Využijte výhodné jednodenní jízdenky. Tyto jízdenky jsou především výhodné pro Brňany, kteří vyrážejí do okolí na výlety. Takto láká dopravní podnik své zákazníky na zakoupení speciálních výletních jízdenek. Jednu takovou mám. Jaké mě však čekalo překvapení, když jsem si podrobně zjistil, jak ji mohu využít.

Toto zamyšlení bude trochu jiného druhu. Nejde totiž o můj článek, ale uvádím jen odkaz na zajímavé počtení, které ukazuje na situaci, která na FITu vládne. Z vlastních zkušeností mě vůbec nepřekvapuje, že se děje to, co bývalý student popisuje. Však si to přečtěte sami. Alespoň poznáte, jak se staví Fakulta informačních technologií k tomu, když chce někdo obohatit její studenty.

Šalinění - to je název závodu, který mě předevčírem upoutal na internetu. Úplně na poslední chvíli jsem si stihl účast promyslet a na závod se přihlásit. Jde o závod v městské hromadné dopravě, kde musí účastníci navštívit během 3 hodin co nejvíce zastávek a použít co nejvíce linek. Ambice jsem neměl žádné, ale stal se asi zázrak. Skončil jsem na krásném 5. místě.

Před malou chvílí jsem se stal svědkem plánovaného útoku na můj účet u T-mobile. Naštěstí jsem dostatečně prozřetelný, akorát jsem se tomu vysmál a oznámil to T-mobilu, kde (alespoň to tvrdili) byli za moji informaci velmi rádi. Člověk si stále mění nějaká hesla, aby mu je nikdo neuhodl. Jak vidím, omezenost podvodníků nezná mezí. Prostě si o to heslo normálně řeknou.

Loni na podzim jsem se dozvěděl o možnosti udělat si kapitánský průkaz. Ne, že bych o tom tedy nevěděl dříve, ale nějak se mi to připomenulo a já jsem sám sebe čím dál více přesvědčoval, že bych ho měl mít. Z principu. Průkaz vůdce malého plavidla je totiž doživotní, jeho získání zabere minimálně měsíc času a tak v případě potřeby nebude čas na jeho vyřízení. No vida, a už ho mám doma.

Už je to celkem dlouho, kdy jsem projevil svůj zájem o účast v meziuniverzitním projektu MUNISS. Před několika dny se však věci začaly hýbat, já jsem byl vybrán do projektového týmu a zúčastnil jsem se slavnostního zahájení projektu. Teď už jen celý náš tým čeká na přidělení konkrétního zadání práce. Jedná se o projekt, který vyhlašuje město Brno a studentské týmy řeší různé problémy zejména z města Brna.

Před několika dny jsem překonal v geocachingu magickou hranici 1000 nalezených keší. Původně jsem si myslel, že bych to mohl stihnout ještě v roce 2012, ale asi o 3 cache mi to nevyšlo, tak jsem si splnil tento cíl až nyní. Rok 2012 byl za celé mé geocachingové období nejproduktivnější, našel jsem celkem 336 keší. Myslím, že touto dosaženou hranicí mé výlety za poklady nekončí, ale asi se značně omezí. Geocaching už není to, co býval.

Další důvod k radosti, za poslední dny se mi nějak daří, i když je to vykoupeno značným časem učení. Všechny zkoušky z letního semestru na Fakultě podnikatelské jsou za mnou. S úlevou mohu říct, že všechny úspěšně. Tento semestr byl tak trochu kritický, protože jsem opakoval jeden těžký předmět a další těžký mě čekal. Naštěstí se ale vyplatilo poctivé učení, ale také jsem měl asi celkem dost štěstí.

V rámci předběžného plánování letní dovolené na horách na Slovensku jsem objevil zajímavou slevu, a to většinou ve výši 50% z ceny ubytování na horských chatách v Tatrách. Díky kartě Eurobeds je možné tuto slevu využít, a tak jsem začal pátrat po tom, jak tuto kartu získat. Systém mi přijde celkem nelogický, ale kartu už mám doma a doufám, že ji na horské chatě vůbec někdy viděli.