Articles

Na tento den jsme čekali celý týden. Předpověď počasí v novinách prozradila, že čtvrtek bude asi jediný z celého týdne, kdy nebude pršet a bude dokonce svítit slunce. Dneska byla tedy jediná příležitost jít se podívat na poslední místo našeho pobytu v Anglii, a to do Kew Gardens. Škoda jen, že je tento park velmi blízko letiště Heathrow. Mohlo by to být pěkné, klidné místo.

Dnes se neudálo mnoho zajmavých situací, které by stály za zmínku. Za pár dní už se budeme připravovat na odjazd, tak si teď užíváme domova. Ráno jsme se vzbudili do deštivého počasí, asi takového, jaké je tady v Anglii úplně normální. Po snídani jsem tedy opět vyndal bundu, která už od včerejška pěkně uschnula. Neušel jsem ani 100 metrů směrem ke škole, a už byla zase mokrá...

Už první den ve škole nám nabídli, že si můžeme v knihovně vypůjčit různé filmy s anglickými titulky a pak se na ně doma v klidu podívat. Dnes jsme tuto službu využili poprvé. Jednak proto, že jsme předchozí dny stále někam chodili, ale i proto, že u nás doma máme filmů plnou skříňku. Dnes celé odpoledne pršelo a prší stále. Dnešní den byl tedy ve znamení filmů.

Za celý pobyt, co jsme tady v Anglii, nám nepršelo. Jen jednou v noci, kdy nám napršelo do pokoje. Dneska se počasí trochu zkazilo, a asi hodinu pršelo. Ten největší déšť přišel samozřejmě, když jsme byli na cestě domů bez možnosti se někde schovat. Naštěstí už jsme byli blízko teplého pokoje. Dneska jsme podnikli podobný výlet jako včera s tím rozdílem, že byl všední den a bylo otevřeno vše, co jsme chtěli vidět.

První a poslední den během našeho třítýdeního pobytu, kdy jsme se pořádně vyspali. Vstávali jsme asi v 10 hodin, a pomalu se rozhodovali, kam vlastně jít. Včera jsme šli spát pozdě, vítali jsme nového studena a zároveň se loučili se starým. Nakonec jsme vybrali asi poslední část Londýna, kde jsme ještě nebyli. Bohužel, ne všechno se vyvedlo tak, jak jsme očekávali.

Budíček v 6:30 není nic pro mě, ale nedalo se nic dělat. V osm hodin jsme se sešli na zastávce metra Southfields s Corinne, studentkou na Milner School ze Švýcarska. Dojeli jsme na nádraží Victoria, a začali hledat stanoviště, odkud odjížděl náš autobus na Stonehenge a do města Bath. Tento výlet jsme si vybrali z několika nabídek, které máme z dispozici ve škole. Pokud budu mluvit za sebe, já jsem byl s dneškem velmi spokojen. Hanka zařadila Stonehenge i Bath do kategorie "nikdy více".

Včerejší nabírání sil jsem dnes nijak nepocítil. Asi jsem žádné nenabral. Ráno v půl deváté se mi jako vždy nechtělo vstávat, ale co se dalo dělat. Do školy jsem dorazil trochu s předstihem, protože jsem musel ještě vyhledat jednu spolužačku, která měla u mě nedopatřením už asi týden bundu. Ani si na to nevzpomněla, celý týden bylo hezky. Docela jsem si oddechl, když jsem jí ji dal. Nerad bych ji vezl do ČR.

V dnešním dni se mnoho zajímavých věcí neudálo. Hlavně asi proto, že jsme se rozhodli udělat si odpočinkový den. Vždyť už od minulého týdne jsme každý den v centru Londýna, stále někam jezdíme nebo chodíme. Dnes jsme tedy nabírali síly na dalších několik dní a odpočívali doma.

Dnešní den jsme opět jeli do centra Londýna. Oproti našemu plánu jsme se však od zastávky metra nevzdálili na více než 200 metrů. Chtěli jsme se podívat tam, kam jsme to včera nestili, ale i přes to, že jsme ze školy odcházeli bez zbytečného zdržování, došlo jen na dvě místa: Covent Garden Market a London Transport Museum. Ale stálo to za to.

Dopolední výuka probíhala bez jakýchkoli zvláštností. Probírali jsme tvoření otázek v různých situacích atd. Ihned po obědě v kantýně jsme s Hankou odjeli do centra, abychom viděli zase další kousek Londýna. Naplánovali jsme si poměrně dlouhou cestu pěšky podél řeky okolo množství místních zajímavostí. Na večeři v půl osmé jsme se stihli vrátit jen tak tak.

První den nového týdne začal hledáním učebny, kam jsem byl přidělen. Některé studenty z naší skupiny už jsem znal, jiní byli noví. Opět máme ve třídě celkem 4 čechy včetně mě. Nová učitelka je jen o pár let starší než my a zdá se být v pohodě, tak snad bude všechno následující dva týdny v pořádku.

Včerejší optimistický plán, kolik toho stihneme, moc nevyšel. Londýn je velké město a stihnout všechno, co se naplánovalo, bylo nemožné. Ale alespoň něco. Londýnské akvárium, Tower Bridge, Greenwich a Monument pro dnešek stačili. Po tomto víkendu už jsme dost unavení, a zítřejší dopolední škola bude vlastně odpočinek po celodenním výletu.

Ráno jsme se sešli na wimbledonském nádraží. Bylo až s podivem, že jsme se sešli témeř všichni, protože tak složitá komunikace, jako se mezi námi odehrála včera, se jen tak nevidí. Bylo nesmírně obtížné se dohodnout, ale nakonec jsme se usnesli na vyhovujícím čase i místě setkání. Někteří z nás si koupili lískty na metro, a mohli jsme vyrazit.

První můj výlet do centra Londýna se odehrál až dnes. Dnes byl také první den, kdy jsem měl školu jen dopoledne. Poté, co jsme skončili výuku, následovala taková pseudooslava a předání certifikátů odcházejícím studentům. S Rositou, která nás doprovázela, jsme se potkali v půl druhé odpoledne a vyrazili směr wimbledonské nádraží.

Dneska se mnoho zvláštního neudálo. Snad až na to, že se ve škole objevilo několik informací o příštím týdnu. Je to takové velké "stěhování národů". Každý zjistil, do jaké třídy bude příští týden chodit, jaký bude učitel, jaký rozvrh hodin a další informace. Někdo zůstává na stejné úrovni, někdo postupuje o úroveň výš. Já zůstávám v kurzu Intermediate B, nic se nemá přehánět, stejně na více nemám.

Dneska ráno jsme to jako každý den stihli do školy jen tak tak. Už to takhle dál nejde, budeme muset trochu dříve vstávat. Přesto, že začínáme v půl a já jsem přišel v 8:31, byl jsem ve třídě první. Všichni se dostaví tak do třičtvrtě. Přes den probíhala výuka jako každý jiný den a po večeři jsme šli hledat slavný Central Court, což nebylo vůbec snadné.

Dnes jsem unavený, jako jsem tady ještě nebyl. Podnikli jsme totiž s Hankou velmi dlouhý výlet v okolí. Bylo to asi 15 km pěšky. Po škole jsme se rozhodli, že se porozhlédneme po Wimbledonu. Už jsme jednou jen tak do části nakoukli, ale dneska jsme to vzali kompletně. Jsem rád, že už ležím v posteli, poslochám MTV a vše je OK.

Dneska se dostávám k psaní opět až kolem půlnoci... Je tady tolik věcí co dělat, že na takové maličkosti jako psát články není moc čas. Třeba dnes jsme přišli domů asi až v 6 hodin večer. První školní den předčil mé očekávání a byl jsem spokojen. Snad to tak zůstane i nadále.

Po náročné noci v autobuse jsme se probudili u eurotutelu. Vlak nám zrovna těsně odjel, takže jsme měli asi půl hodiny čas. Poté celý autobus i s námi najel do vagónu, a po čtvrt hodině z něho vyjel na pobřeží Velké Británie. Přetočili jsme si hodinky, zařadili se na co nejlevější část dálnice do levého pruhu a vyjeli směrem k Londýnu. Autobus nás vysadil kdesi na silnici, protože se prý nádraží, kam jsme měli jet, zrovna opravuje.

Zítra asi v 5 hodin konečně odjíždím do Anglie. Dlouho plánovaná akce tak vypukne naplno, a jsem zvědav, jak nakonec všechno dopadne. Odjíždím z Prahy, autobusem společnosti Student Agency, tak doufám, že bude o komfort po cestě postaráno.