Sport Life, světový pohár v lezení a setkání se spisovatelem

This page is only available in Czech language. You can try to translate it with Google Translator.
9. November 2009 22:40
Už to bylo asi 3 týdny, co jsem měl v kalendáři poznámku, že na uplynulý víkend připadal sportovní veletrh Sport Life. Letos jsem si na něj konečně udělal čas a stálo to za to. Navštívil jsem několik přednášek a filmů s cestovatelským tématem, prošel si expozice brněnského výstaviště, náhodou jsem se setkal se spisovatelem Vladimírem Tkáčem a jako divák jsem se zúčastnil světového poháru v lezení na obtížnost. Opravdu se bylo na co dívat.

Na brněnské výstaviště jsem dorazil už před desátou hodinou dopoledne. Díky Martině, která pro nás oba sehnala volné vstupenky, jsem se dostal na výstaviště bez placení a zamířil ke kongresovému centru. Tam se po dobu Sport Life konaly přednášky mnoha cestovatelů, já jsem si vybral téma Patagonie, kterou navštívili Lucie Kovaříková a Michal Jon. Tito dva cyklisté objeli na kole před několika lety celý svět a pravidelně jsem o jejich putování četl v časopisech. Byl jsem tedy zvědavý, jaké bude jejich vyprávění z Jižní Ameriky. Z více než hodinového promítání fotek a komentáře Michala Jona jsem si odnesl, že by se každý měl do Patagonie podívat. Alespoň podle těchto dvou cykloturistů. Příroda, místní lidé a zážitky, které popisovali, byli neuvěřitelné.

Tato přednáška byla součástí celého dopoledního bloku přednášek. Já jsem však měl zájem zejména o tuto jednu a navíc jsem měl sraz s Martinou. Jako správný Čech jsem si tedy řekl, že vstupenku zakoupenou za 100 Kč za polovinu prodám někomu dalšímu. U pokladny jsem si vyhlédl pána, který měl o lístky zájem. Nabídl jsem mu tedy svoji stále platnou vstupenku a on souhlasil. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem zjistil, komu jsem lístek nabídl. Právě jsem se setkal se spisovatelem Vladimírem Tkáčem, autorem mnoha knih o přírodních památkách zejména zapsaných na seznamu UNESCO. Chvíli jsme povídali o jeho cestovatelské minulosti, pak jsem mu vstupenku věnoval.

s Martinou jsem se potkal okolo poledne a zamířili jsme do pavilonu A2 na semifinále světového poháru v lezení na obtížnost. Byl jsem velmi zvědav, jak bude soutěž probíhat a co nám lezci předvedou. Z dálky mi připadalo, že je to taková pohodová stěna. Když jsem si však stoupl pod ní, zdálo se naprosto nemožné, že se na něčem tak šikmém a převislém může člověk udržet... Mezi účastníky byl i Tomáš Mrázek, náš nejlepší lezec. Mimo jiné dříve trénoval na stěně, kam chodím dnes na bouldering. V semifinále skončil na prvním místě, tak už jsem se těšil na večerní finále.

Pokračovali jsme dále a prohlédli si téměř všechny expozice, které nám výstaviště nabízelo. Přes horolezectví, cyklistiku, fitness, spinning atd. až k výstavě lodí a jachet. Podle programu veletrhu jsme se přesunuli na přednášku předního českého horolezce Máry Holečka, který vyprávěl a promítal fotky z jeho expedice New Decision. Příběh o pokusu zdolat jednu z osmitisícovek byl zajímavý, zvláště když zmínil, že nakonec vylezl na vrchol úplně sám, protože neměl s kým jít. Této přednášce předcházela módní přehlídka sportovního oblečení v poněkud moderním duchu, což se ale na takovou akci jako je Sport Life hodilo.

Po přednášce jsme si zakoupili vstupenky na Mezinárodní festival outdoorových filmů a vybrali jsme si jeden z filmových bloků. Zaujaly nás filmy o výstupu na Anapurnu, výstup na Arwa Tower v Himalájích, freeride na lyžích na Aljašce a ukázka freestylového lyžování v Orlických horách. Myslím, že se výběr podařil, filmy se mi líbily. Všechny filmové bloky však obsahovali nějaký zajímavý film, takže ať bychom šli kdykoliv, vždy by to určitě stálo za to.

Po skončení filmu jsme ještě rychle zaskočili na finále v lezení. K našemu překvapení však teprve začínalo, tak jsme si ho vychutnali skoro celé. Nikdy předtím jsem nebyl na nějaké soutěži tak vysoké úrovně. Velká zahraniční účast v řadách lezců i diváků naznačovala, že jde opravdu o velkolepou akci. Atmosféra byla mnohem "hustší" než při semifinále, lidé fandily a tleskali po každém dalším chytu, který se podařilo závodníkovi zdolat. Stěna byla postavena mimo jiné jedním z našich lezců, který v současné době působí v Austrálii a až odtud přijel. Je totiž jediným certifikovaným stavěčem lezeckých cest pro světové soutěže u nás. Tomáš Mrázek lezl na základě předchozích dobrých výsledků jako úplně poslední. Diváci mu dávali velké šance, jak bylo slyšet z přeplněného pavilonu. Nakonec však skončil na pěkném třetím místě. Cesta byla tak obtížná, že z mužů až nahoru nevylezl nikdo, z žen pouze absolutní vítězka. Taková byla náročnost této cesty... Atmosféra při vyhlašování vítězů, hraní hymny Jižní Koreje (ženy) a Rakouska (muži) se dá jen těžko popsat. Nikdy jsem nic takového nezažil, bylo to velmi emotivní. Níže několik fotek z finále - autor www.tomasmrazek.cz.

Výstaviště jsme opouštěli dlouho po zavírací době, já po více než osmi hodinách. Věřím, že se na Sport Life vrátím i příští rok a podívám se zase na jiné přednášky a filmy, které budou v rámci tohoto veletrhu pro návštěvníky připraveny. Jen tak mimochodem, dozvěděl jsem se, že v Brně v Maloměřicích bylo otevřeno nové lezecké centrum Klajda. Už se moc těším, až tam vyrazíme. Snad už tento týden.