Treking, hiking, šplhání po kopcích, výlety v přírodě. Ať se se této aktivitě říká jakkoliv, vždy to bude jedna z mých nejoblíbenějších. Po horách jsem začal chodit s rodiči v italských Dolomitech , které dodnes zůstávají mými nejoblíbenějšími horami. Je pravda, že za hory považuji spíše hory alpského typu, čili vysoké štíty s výškou na 2 000 m n. m., hluboká údolí a vrcholy s nádhernými výhledy do dálky. Často však vyrážím i do našich hor, ovšem podle mě spíše do přírody než do hor.

Nejkrásnějšími horami je pro mne oblast Alp na severu Itálie, kde jsem byl již mnohokrát a stále bych se tam mohl vracet. A to nejen z důvodu krásných přírodní scenérií, ale i z historického pohledu na tuto oblast. V době první světové války zde probíhaly těžké boje, na jejichž pozůstatky ve formě dlouhých skalních tunelů, zákopů, úkrytů a částí munice narazíte téměř na každém tamějším kopci. Za ideální pobyt v horách pokládám několik výletů na 2-4 dny, se spacákem v batohu a večerní pohodou na horské chatě nebo v útulně.

Všechno to začalo, když jsme si na vysoké škole měli vybrat sporty, kterých bychom se chtěli zůčastnit po dobu semestru. Objevil jsem tam slovo bouldering, které mi vůbec nic neříkalo. Zjistil jsem, že jde o lezení na umělé stěně v malé výšce bez jištění, navíc nedaleko kolejí, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Ze zajímavého sportu se stala záliba a na boulderingovou stěnu jsem začal chodit s kamarády pravidelně.

Asi po dvou letech jsem chtěl vyzkoušet, jaké je to s jištěním na větší stěně. Opět se po několika návštěvách ze zajímavého sportu stala také záliba. Vlastního vybavení na stěnu přibývalo, zkusil jsem různé stěny, ať už uvnitř nebo venku. Dnes chodíme na stěnu nepravidleně, řekněme jen 10 krát za rok. je to trochu škoda, protože se člověk nemá možnost zlepšovat, ale ostatních zálib je dost a nelze stíhat všechno. Přestože jsem velmi amatérský lezec a vybírám si cesty okolo obtížnosti 5 UIAA, vždy mě to baví.

Předchozí uvedené záliby by mohly navodit dojem, že pro mne existuje jen jedna polovina roku. Je sice pravda, že aktivity v teplých dnech mám mnohem raději než ty zimní, ale přesto se najde několik sportů, které mám na zimě rád.

Výlety na běžkách patří k zajímavému spestření zimních dní, kdy je po většinu tohoto období venku špatné počasí, vlhko a neútulno. Rád pak vyrazím na pár dní do českých hor za běžecko-lyžařskými aktivitami, zvláště když je inverzní počasí a na horách je krásně. Řadím se však spíše do řad rekreakčních bežkařů, kteří si ráno vezmou batoh se svačinou na celý den, objednou si okruh okolo 30 km a večer po celém dni padají únavou do postele. Běžecké lyžování je pro mne ze zimních sportů asi nejoblíbenější, jednak kvůli hezkému pocitu "dobře odvedené práce", jednak i pro svoji finanční nenáročnost.

Moderní deskové hry už dávno neobsahují jen plán, 4 figurky a kostku. Různorodost dnešních deskových her mne baví a když člověku sedne, opravdu si ji dokáže užít. Přestože nemám okolo sebe kolektiv lidí, kteří by hráli deskové hry často, vždy mne potěší, když nějakou takovou dostanu jako dárek nebo se objeví v mém okolí a můžeme si ji zahrát. K deskovým hrám mne přivedla až moje žena a takové trávení volného času s přáteli považuji za velmi příjemné.

My a naši kamarádi máme dohromady her poměrně hodně, vždy je tedy z čeho vybírat. K oblíbeným by se určitě řadily hry Carcassonne, Osadníci z Katanu nebo Ticket to Ride. Na jakékoliv naší akci, ať už ve dvou nebo ve více lidech, by neměla nějaká taková hra určitě chybět.